Vampýr 2

16. prosince 2016 v 8:53 | Brutál Nikita |  Oblíbené texty
Vampýr
Tak dlouho žijící v noci,
tak mnoho utrpení,
napůl člověk a napůl stvůra,
touha po krvi
nezbytné k životu...
mnozí se tě pokoušeli zabít,
zníčit tvou nesmrtelnou podobu,
hlupáci!
jejich mrtvá těla,
hnijí ve tvých komnatách...
Měl si snoubenku,
tak sličnou tak krásnou,
oh,tak strašná doba...
ted jen práchnivějící kosti,
připomínají její velkou lásku...
Byl jsi velký válečník,
nezměrná byla tvoje síla,
vyrčeno když bylo tvoje jméno,
každý padl na kolena...
tvé nesmrtelné bytí,
se nyní blíží ke konci,
na Východě,
vychází Slunce...
z ruin tvé pevnosti
stoupá k obloze smrtelný kouř...
 

Vampýr

16. prosince 2016 v 8:43 | Brutál Nikita |  Oblíbené texty
Vampýr
Ty,jež ses ranou jako nůž
do bolavého srdce vsekla,
šílená,samý šperk a růž,
tvrde jako stádo besu z pekla

v zdeptanou duši přišla sis
uchystat pelech z nárku jejích,
nečistá,která jako bys
byla můj řetěz na galejích,

pijíků sklenka odnatá,
a hráči hra,jež nevychází,
mršina černým červům zkázy-
bud prokleta,bud prokleta!

Prosil jsem rychlé ostré dýky,
škemral jsem u ní o volnost,
jedu se zapřísahal díky,
když překoná mou zbabělost.

Nadarmo!mrzký jed i dýka
me odmrštili s posměchem:
"Jsi hoden svého žalářníka.
jsi hoden zůstat otrokem.

Hlupáku!kdybys po svém slovu
byl námi zbaven zajetí,
tvé polibky by vzápětí,
vzkrísily mrchu vampýrovu!"
(Charles Baudelaire - Květy zla)

Tim Burton

12. srpna 2016 v 14:28 | Brutál Nikita |  Hudba a film
TIM BURTON

Portrét amerického režiséra s naprosto jediněčným výtvarným projevem.
Timothy William Burton se narodil 25.8.1958 v Burbanku ve státě Kalifornie.Prostředí jeho rodného města jeho duši příliš nevyhovovalo.Nebavily ho knihy ani škola (ve které se mu příliš nedařilo) a ruch kolem ho rozčiloval.Svůj vlastní kouzelný svět proto hledal jinde,unikal do své fantazie a věnoval se horlivě kreslení a malování.Rád sledoval sci-fi a fantasy filmy.Miloval japonské Godzily,anglické horory společnosti Hammer Horrors a dobrodružné špektále Raya Harryhausena.Jeho hrdiny byli všelijaké příšery a velkým idolem z masa a kostí byl Vincent Price.
TIM BURTON V INSTITUTE of the ARTS
Po střední škole (v roce 1976)nastoupil Burton na Kalifornia Institute of the Arts,kde právě studio Disney hledalo mladé talenty.Přihlásil se na výukový program,kde se mu velice líbilo a v roce 1979 se stal členem týmu Disneyho animátorů.Ale jeho nadšení netrvalo dlouho.

THE FOX AND THE HOUND (1981)
Jeho prvním úkolem pro studio Disney byl film "Liška a pes",cituplný příběh o přátelství malého liščátka a štěňátka.Záhy pochopil,že roztomilé lištičky nejsou jeho parket :"Moje lišky vypadali jako přejeté mrtvolky.Bylo to frustrující."Tvůrčí deprese u něj výústila v chorobnou spavost:spal čtrnáct hodin denně,deset doma a čtyři v práci.Po roce však štěstěna neuveřitelným způsobem zasáhla v Burtnův prospěch a místo padáka byl povýšen.
VINCENT(1982)
První loutkový černobílý krátkometrážní film Tima Burtona jmenoval se "Vincent".Trval pouhých 6 minut a vyprávěl o malém chlapci Vincentovi Malloyovi,který fanaticky obdivuje herce Vincenta Price,čímž své matce způsobuje noční můry.Zvláštností filmu byla skutečnost,že komentář filmu namluvil sám Price,čímž si Burton splnil svůj dětský sen.
FRANKENWEENIE (1984)
Druhým krátkometrážním filmem výjmečného a tajemného Tima Burtona byl opět černobílý avšak tentokrát už hraný film "Frankenweenie". Šlo o 29ti-minutovou dětskou parafrázi na Frankensteina. Film vyprávěl o chlapci, který se pokouší oživit svého mrtvého psa. Disney byl z této dvojice filmů velice rozhořčen, a tak oba filmy skončily v šuplíku. Disney se neodvážil tyto filmy použít jako pohádky pro děti a bohužel jsou oba snímky zcela nedostupné. Což jistě zamrzí převážně skalní příznivce Burtonovy tvorby.
PEE-WEEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (1985)
Avšak než se film "Frankenweenie" ztratil v šuplíku nadobro, měl ho to štěstí shlédnout sám král moderního hororu Stephen King. Potom už šlo vše od jednoho k druhému, nejprve se zmínil Stephen King Bonni Leeovi z Warner Bros a ten dal vědět o Burtonově tvorbě komiku Paulovi Reubensovi, který si právě dopisoval scénář na tělo a hledal vhodného režiséra. A tak ho nakonec našel právě v Timovi Burtonovi. Film "Pee-Weeho velké dobrodružství" je o chlapíkovi, který se vydá napříč Amerikou, aby našel svůj ukradený bicykl. Tento film byla první Burtonova velká šance dokázat, jak si umí poradit s celovečerním filmem. A film skutečně uspěl. Při rozpočtu 6 miliónů vydělal jen za první víkend 4,5 miliónu a stal se hitem. Warner Bros ocenilo obrovský talent Tima Burtona a dalo mu 15 miliónů na jeho vlastní film.
BEETLEJUICE (1988)
Tento film byl skutečně úžasnou a hlavně nápaditou podívanou. Tato komedie začíná zcela odlišně než většina jiných komedií. Ale co jiného se dá očekávat od Tima Burtona. Film vypráví o novomanželské dvojici, která se při návratu z kostela zabije při autohavárii. Jako duchové se vracejí do svého domu a bojují s nově se nestěhující "nesnesitelnou" rodinou. Avšak protože nemají dostatek zkušeností ve strašení živých, požádají o pomoc nájemného ducha jménem "Beetlejuice". Burton sice trval na tom, že Beetlejuice bude hrát jeho oblíbený herec Sammy Davis, ale studio si prosadilo Michaela Keatona. Což se nakonec ukázalo skutečně vynikající volbou a právě díky úžasnému a vtipnému výkonu Michela Keatona se stal film kultovní záležitostí. Ač si název filmu "Beetlejuice" musel Burton doslova vydupat.
BATMAN (1989)
Warner Bros byli nadšeni úspěchem filmu "Beetlejuice", a tak Burtonovi svěřili 35 miliónů na natočení filmu "Batman". Ponuré Gotham City v podání Tima Burtona přitáhlo do kin hordy diváků a film se stal jedním z nejziskovějších filmů všech dob. Jen za první víkend promítání v Americe vydělal film 42 miliónů dolarů. Po celém světě vydělal film 413 miliónů dolarů. Tento film nebyl úspěšný pouze pro filmovou kariéru režiséra, ale také svitlo na lepší časy v jeho osobním životě. Během natáčení se totiž Burton seznámil s výtvarnicí Lenou Giesekeovou a oženil se s ní.
STŘIHORUKÝ EDWARD (1990)
Ve svém dalším filmu už Burton před kamerou představil svůj idol Vincenta Pricea. Sice jen v epizodní roličce stvořitele ústřední postavy, ale i v tak malé roli byl Price úžasný. Také se při natáčení tohoto filmu setkal poprvé s hercem Johny Deppem, který se stal v následující režisérově tvorbě tzv. kmenovým hercem. Tento film byl pro Burtona velice osobní. Příběh o outsiderské a okolím nepochopené postavě nosil v hlavě již od dětství. Po finanční stránce již tento film nebyl tak slavný, ale kritika a ohlas diváků byl velice pozitivní.
BATMAN SE VRACÍ (1992)
Vzhledem k úspěchu prvního Batmana Warner Bros neřešil, kolik bude druhý díl stát. Proto měl Burton možnost skutečně se naplno pustit do natáčení svých temných vizí. Burton dostal na tento film celých 80 miliónů dolarů a pustil se směle do práce na pokračování "Batman se vrací". Film byl temnější, Burtonovštější a neuchopitelnější, někteří diváci byli uneseni, jiní zklamáni. Ale film byl přes všechny jeho zvláštnosti přeci jen úspěšným. Vidělal kolem 282 miliónů dolarů. Krátce před uvedením filmu do kin se však Burton rozvádí se svojí ženou a začíná si s herečkou Lisou Marieovou, kterou obsazuje do všech čtyřech následujících filmů. Přirozeně kromě následujícího loutkového filmu.
PŘEDVÁNOČNÍ NOČNÍ MURA (1993)
Tento loutkový film je opravdová perla Burtonovské tvorby. Burton podle svého vlastního scénáře vyprodukoval velice ponurý loutkový muzikál nazvaný "Předvánoční noční můra". Tímto filmem si Burton tak nějak vynahradil své dva krátkometrážní filmy, které v jeho rané tvorbě skončily v šuplíku. A je to dobře, že Burton nezanevřel na animovanou tvorbu. Jde o příběh kostlivce Jacka, pána Helloweenského městečka, který se rozhodne ztropit trochu rozruchu ve Vánočním městečku a dát tak na frak Dědovi Mrázovi. Film se, jak jinak, stal kultovní animovanou záležitostí.
ED WOOD (1994)
Tato černobílá nostalgická komedie je filmem o rané tvorbě nejhoršího režiséra všech dob - Edwarda D.Wooda. Snímek, ač byl naprostým komerčním propadákem, dostal dva Oscary. Za vedlejší roli a make-up. Tento rozporuplně přijatý film je však něčím výjimečným a skutečně zvláštním nejen v tvorbě Tima Burtona, ale v celé dosavadní kinematografii. Zázrakem je, že Burton získal v Hollywoodu na takovýto projekt celých 18 miliónů. Nikdo jiný by takovou částku na něco takového nedostal. Burton si však šel opět tvrdě za svým. A volba Johnyho Deppa do hlavní role byla více než trefa do černého.
MARS ÚTOČÍ! (1996)
K tomuto filmu toho příliš nenapíšu. Ač jsem velký příznivce T.Burtona, tento film mne zklamal. Nevím, zda to byl záměr režiséra či ne, ale skutečně jsem z tohoto filmu byl unuděn k smrti. Možná že dnes s odstupem času bych měl jiný názor, ale obávám se že ne. Takže rychle k dalšímu filmu.
OSPALÁ DÍRA (1999)
Dalším filmem T.Burtona je temný fantasy horor "Ospalá díra". V tomto filmu pátrá detektiv (opět Johny Depp) z New Yorku po bezhlavém jezdci vraždícím obyvatele malé vesničky. Vše se natáčelo ve studiu pod umělým osvětlením a film získal neopakovatelnou atmosféru. Film opět zabodoval na všech frontách a stal se opět úspěšnou "burtonovkou" se vší parádou. Při dokončování tohoto filmu byl režisér osloven pány z Twentieth Century Fox, aby pro ně zrežíroval remake klasické Planety opic z roku 1968. A Burton souhlasil.
PLANETA OPIC (2001)
Film "Planeta opic" od T.Burtona byl jeho nejdražším projektem. Film stál celých 100 miliónů dolarů. Samotný film sice vydělal ale kritika nebyla nejlepší a především fanoušci Burtona byli zklamáni. Tento film byl nejdražším filmem T.Burtona, ale nejméně se práci T.Burtona podobal. Po natočení filmu se T.Burton rozešel s Lisou Marieovou a odjel do Paříže se svoji novou přítelkyní Helenou Bonham Carterovou.
BIG FISH (2004)
KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU (2005)
MRTVÁ NEVĚSTA (2005)
SWEENEY TODD (2008)
ALENKA V ŘÍŠI DIVU (2009 ? )
ZDROJ: Internet
 


Filmy a seriály

12. srpna 2016 v 13:57 | Brutál Nikita |  Hudba a film
Zde pár filmů, co mě zaujaly a líbily se mi, stojí za shlédnutí ...
Královna prokletých...tenhle film mám nejradši, je v něm snad vše i dobrá hudba, určitě se na něj podívejte :)
The Crow (Vrána)...skvělý gothický film o návratu ze záhrobí a pomstě
Kytice... český a velice krásný film podle knižní předlohy
Letopisy Narnie... podle mě to za moc nestálo a knihy nejsou o moc lepší, ale je to věc vkusu
Lesy... horor který mi pčipomínal dějem starší horor Suspiria, ale tato novější verze se mi líbila narozdíl od Suspirie, která je označována jako gothický horor...
Harry Potter...uvažovala jsem, jestli to sem dát, ale proč ne? :) Koneckonců i tohle má velkou dávku nadpřirozena i když jen na dívání... :-D
Interwiev s upírem...dobré, mám ten film moc ráda
Devátá brána...zajímavý film, ale jestli víte něco o satanismu, tak vás spíš naštve :)
Beatlejuice... film od Burtona, velice dobrý, rok 1988
Čarodějky...líbilo se mi to, ale naprosto nereálná magie
Pán Prstenů...nejlepší fantasy, jakou jsem kdy viděla i knížky jsou skvělé a Tolkien se v hrobě určitě neobrací, filmy se povedly
Zjevení... je to od tvůrců Šestého smyslu a Ti druzí, dobrý a zajímavý film
Krokodýlí moudrost...vampýr v této době, dobré
První rytíř... středověk a skvělý film
Labyrint... moc pěkný film :)
Mlhy Avalonu... úžasný film o pohanství, magii, středověku a vpádu křesťanství
Sněhurka: příběh hrůzy...pěkná 'pohádka' :)
Záhada Blair witch...naprosto nekvalitní film, ale pár scén je zajímavých a z konce me až zamrazilo, ale celkově slátanina
Upír z Nosferatu...tento starý film je dobrý narozdíl od jeho novější verze.
Adamsova rodina... u tohohle se zasmějete a je to v gothickém prostředí
Underworld I,II...válka mezi upíry a vlkodlaky a samozdřejmě zakázaná láska
Drákula...klasika, ale pořád skvělý film :) nejlepší je ten z roku 1992, určitě doporučuji. Pak je zde samozřejmě i slavný s Bellou Lugoshim, taky doporučuji
Šifra Mistra Leonarda (The DaVinci Code)... zajímavý film a zajímavá kniha, určitě stojí za shlédnutí. Je v něm i zrnkopravdy, kdo se v tom trošku vyzná, pozná kde...například Opus Dei opravdu existuje.
Blade...akční, ale pěkné
Ve stínu upíra...no, myslím, že nenhle film měl ještě jeden název a to: Nosferatu...a to byl docela slabej film, no, posuďte sami.
Van Helsing
Vlk...tento film doporučuji, je o tom, jak kousne vlkodlak a vy se měníte, hraje zde Jack Nicholson a je to vážně skvělý film o lykantropii, nejlepší, co jsem z tohohle prostředí viděla.
Ti druzí...mě se to líbilo moc a má to i překvapivý konec
Jméno růže... Perfektní středověký film, určitě stojí za shlédnutí
Šestý smysl...dobrý film
Mars útočí... Film od Tima Burtona
Krev a čokoláda... lykantropie
Magická posedlost...jeden z mých oblíbených filmů
Mortal Combat... tenhle film mám ráda už od té doby, co jsem ho viděla poprvé, což bylo asi před 5ti lety, asi díky němu se ve mě probudila touha učit se nějaké bojové umění :)
Čarodějky ze Salemu...pohled do středověku, úžasný film
Kladivo na čarodějnice...český film, ukazuje vliv tehdejsích inkvizitorů, jak dostali usvědčení i od nevinného, když si předstvíte, že se to vážně dělo a lidé tomu věřili jste rádi, že žijete teď.
Bratrstvo vlků... dějem podobné psu baskervilskému
Legenda Sleepy Hollow (Ospalá díra)... Film od Tima Burtona se skvělou legendou, atmosférou a perfektním dějem, ale co jinak čekat od Burtona :)
Eragon... další z fantasy filmů, hlavním hrdinou je zde drak Safira
Mlhy Avalonu... Skvělý film o pohanství a nástupu církve.
Moje sestra vlkodlak I, II, III...ani jsem netušila, že tento film může být tak dobrý, dokud jsem jej neviděla, kdo má rád krev, ten se vyžije v prvních obrázcích na začátku, určitě se podívejte :) Jsou natočené už 3 filmyšechny jsou perfektní.
Kletba bratří Grimů... jo, taky stojí za shlédnutí, nejlepší je v něm královna :)
Dům v růžích...krásný a zajímavý film o výpravě skupiny lidí s nadpřirozenými schopnostmi do domu, kde se ztrácejí lidé a dům si žije svým vlastním životem, spousta duchů...určitě se podívejte :)
Prokletí... film o lykantropii, velice dobrý
Satan přichází... Na tento film jsem slyšela dobré recenze, ale až na pár scén to nebylo podle očekávání
Kruh... podle mě nejlepší horor, co existuje s promyšleným příběhem, kdy postupně odkrýváte tajemství a s překvapivým koncem a samozřejmě velká dávka nadpřirozena, psychična a vůbec, podívejte se ,-)
Vymítač dábla...klasika, ale pořád stejný skvělý film, proto tak slavný.
Dracula 2000...hm, tak tohle...něco se mi libilo, ale označila bych to za ne příliš podařený film a konci jsem se smála hodně...dozvíte se tam, že Dracula je vlastně Jidáš... :-D
Mrtvá nevěsta (Tim Burton)... Animované, ale moc hezké a zajímavé...
Ukradené Vánoce... také film od Tima Burtona, to myslím jako komentář stačí, tak už jen díky provedení a charakteristice jednotlivých postav se podívejte :)
Žena ve vodě... rozhodně dobrý a zajímavý film
Pes Baskervilský...kdo nezná musí tuhle klasiku vidět
Rituál...dobrý film a na konci jeden velký podraz :)
Střihoruký Edward... kdo nezná ať se podívá, je to podle románu, režie Tim Burton :) takže skvělý film
***
No a seriály:
South park...asi se ptáte, co tady dělá, ale je to můj nejoblíbenější seriál, trosku sprostej, ale doporučuji.
Čarodějky...na odreagování, nereálné, ale dobré
Lovci duchů...skvělé!
Buffy, přemožitelka upírů...jj, některé díly jsou pěkné, spíš pro oddech...
Happy Tree Friends...kraťoučké animované příběhy o roztomilých zvířátkách, která jsou v pár minutách už všechna mrtvá...
Věřte-nevěřte...moc pěkný seriál, doporučuji, většina příběhů je podle skutečnosti
***



Gothic rock

12. srpna 2016 v 13:48 | Brutál Nikita |  Hudba a film
Gothic Rock povstal z tvorby post punkových kapel jako The Cure, Joy Division, či Siouxie And The Banshies, no koketovali s ním už i punkeři The Damned. Jeho domovom se stal koncem osmdesátých let londýnský klub Bat Cave. Jak už název napovídá, jeho charakteristikou je těžká hudba plná melancholie, doplněná texty ispirující se hrůzou a temnou romantikou, nebo zatracenci jako E.A.Poe, Ch.Baudelaire, či B.Stoker. Postupem času se gothic rock usadil na všech kontinentech. Gothic, jak jej známe dnes vznikl tedy z rocku. A i když nesouhlasím s tvrzením, některých jedinců, že gothic styl je hlavne o hudbě (někteří tvrdí, že je jen o hudbě) pak tohle by měl každý vědět, neboť je to součást goth stylu.
Důležité skupiny a interpreti:
Alien Sex Fiend, Bauhaus, Christian Death, The Cure, Dali's Car, Fields of the Nephilim, Flesh For Lulu, Gene Loves Jezebel, Love and Rockets, The Mission UK, Peter Murphy, Sex Gang Children, Sisters of Mercy, Tones On Tail.
Důležitá alba:
Sex Gang Children: Blind (1992)
Bauhaus: Crackle (1998)
The Cure: Staring at the Sea: The Singles (1986)
Sisters of Mercy: Some Girls Wander by Mistake (1992)
Christian Death: Jesus Points the Bones At You? (1992)
Tones on Tail: Night Music (1987)
Love and Rockets: Earth, Sun, Moon (1987)
Skupiny:
All About Eve
Alvaréz Peréz
Arcana
Artrosis
Autumn Tears
Bauhaus
Born For Bliss
Cassandra Complex
Catastrophe Ballet
Clan Of Xymox
Das Ich
Diary Of Dreams
Diorama
Dreams Of Sanity
Faith And The Muse
Fields Of The Nephilim
Flowing Tears
Gene Loves Jezebel
Girls Under Glass
Glampire
Human Drama
Hungry Lucy
Inkubus Sukkubus
Joy Division
Judith
Kristine Liv
London After Midnight
Love Like Blood
L´ame Immortelle
Moonspell
Mortiis
Museum
Nosferatu
Paradise Lost
Red Lorry Yellow Lorry
Siouxie And The Banshees
Sisters Of Mercy
Sopor Aeternus
Stoa
The Breath Of Life
The Crüxshadows
The Dreamside
The Last Days Of Jesus
This Ascension
Thy Veils,Daniel Dorobantu
tiamat
Type O Negative
Williams Rozz
XIII. století
Pokud se seznamem nesouhlasíte, nemusíte, koneckonců je to můj názor.

Gothic metal

12. srpna 2016 v 12:26 | Brutál Nikita |  Hudba a film
Gothic metal, také nazýván goth metal, je styl, který vznikl kombinací heavy metalu a gotické hudby. Vzniknul na počátku 90. let 20. století v Evropě, částečně i v USA.
Počátky (1983-1990)
Počáteční fáze gothic metalu se dá definovat jako gothic rock s metalovými texty. Ačkoli Glenn Danzigova skupina Samhain se v tomto směru také projevila, největší vliv na toto období se přisuzuje Christianu Deathovi. Hluboký baryton Rozze Williamse a Valora Kanda, sestupné basové kytary a děsivé synthy udělali na spoustu následujících kapel velký dojem. Celtic Frost - přestože považována mnohými za původní black metalovou skupinu - také sehrála roli zde pro svůj gotický zvuk.
Dále (1990-současnost)
V 90. letech si pár mladých kapel v severní Anglii vypůjčila zvuk gothic metalu 80. let a spojila ho s pomalým "pohřebním" zpěvem od Black Sabbath. Vzniklý styl, nazýván byl gothic doom nebo také gothic death, lze považovat za druhou fázi vývoje tohoto žánru. Skupiny, které se prosadily tento žánr, jsou například Paradise Lost, My Dying Bride a Anathemu.
Přestože Skandinávie byla známá spíše pro svůj Black a Death metal, právě mnohé z těchto skupin se přeorientovaly a začaly hrát více gothic - například Tiamat, Theatre of Tragedy a Lake of Tears. Paradise Lost, Anathema vyžívali ve svých skladbách ženského hlasu, norští Theatre of Tragedy ale byli první gothic metalovou skupinou se ženou, coby kapelnicí (Liv Kristine Espenaes Krull - později nahrazena další zpěvačkou, tentokrát se jmenovala Nell).
I New Yorská skupina Type O Negative byla spojena s death metalem and trash metalem přes předchozí kapelu zpěváka/basisty Petera Steela, Carnivore. Charakteristické je pro ní její ostré a drzé, avšak vtipné výstupování.
O něco méně tvrdá verze gothic metalu se rozvíjela uprostřed 60. let. Tyto skupiny se zaměřily na ženské hlasy, ne nutně operní, a výrazně omezily doom metalové prvky a temné mužské hlasy. Patří sem The Gathering (Nizozemí), Within Temptation (Nizozemí), Lacuna Coil (Itálie) a Lacrimosa (Německo). Některé skupiny také přidávali elektronické zvuky a klasický rockem a výsledkem byla lehčí a snesitelnější forma žánru.
Scéna gothického metalu je v současné době velmi rozvinutá v Severní Evropě, především ve Finsku.
Pojmy a zařazení
Přestože styl není tolik kontroverzní jako ostatní metalové žánry, je důležité umět rozlišit ty skupiny, které mají jen gothic "image" a ty, které opravdu hrají gothic metal.
Když se například začala rozšiřovat sláva skupiny Marilyn Manson, někteří novináři ji zařadili mezi "gothic rock" a "gothic metal", přestože lze v jejich hudbě nalézt jen velmi málo znaků těchto stylů. Rostoucí popularita industrial rocku v 90. letech může být označena za hlavní zdroj těchto omylů, protože někteří umělci se inspirovali "gotickým" stylem oblékání podobně jako skutečné gothic metalové skupiny.
Ačkoliv gothic metal - stejně jako většina metalových žánrů - se těžko zařazuje, některé hlavní znaky jsou tyto:
Texty se zaměřují na abstraktní předměty: víra a Bůh, nebe a peklo, romance, horor, deprese, ztráta blízkých, prázdnota a smrt. Typicky jsou postavy umístěny do prostředí před 20. stoletím.
zpěv je většinou mužský, ženský, nebo zpívají oba. Mužské hlasy jsou buď hluboké tenory, nebo death-metalový chrapot. Ženské hlasy bývají vysoké a operní, ale někdy jsou zpívané v normální stálé tónině a jsou zkombinované s dozvukem efektů.
kytary a basy jsou hlavní. Někdy více, někdy méně používají distorsion, stejně jako doom metal. Dále používají bicí (někdy synthetizátory); tempo a zvuk jsou většinou závislé na výkonu zpěváka a konkrétní písni.
Gothic metal má mnoho společného se symphonic metalem. Symfonický metal vznikl někdy koncem 90. let 20. století. Na rozdíl od gothic metalu, který je spíše agresivní (podle death metalu), je symphonic metal jednoduší, lehčí a převládají v něm motivy klasické hudby.
Seznam gothic metalových skupin
Aesma Daeva (USA)
After Forever (Nizozemsko)
AraPacis (Kanada)
Ashes You Leave (Řecko)
Avrigus (Austrálie)
Beseech (Švédsko)
Charon (Finsko)
Cradle Of Filth (Velká Británie)
Dargaard (Rakousko)
Diluvium (Srbsko)
Dreams of Sanity (Rakousko)
Darkwell (Rakousko)
Elegeion (Austrálie)
Elis (Lichtenštejnsko)
End My Sorrow (Dánsko)
Entwine (Finsko)
Epica (Nizozemsko)
For My Pain (Finsko)
Haggard (Německo)
In Grey (Švédsko)
Killing Miranda (Velká Británie)
Lacrimas Profundere (Německo)
Lacrimosa (Německo)
Lacuna Coil (Itálie)
Lake of Tears (Švédsko)
Leicohtica (Austrálie)
Leaves' Eyes (Německo)
Lightning War (Velká Británie)
the missing: (USA)
Moi Dix Mois (Japonsko)
Moonspell (Portugalsko)
More (Itálie)
My Dying Bride (Velká Británie)
Myriads (Norsko)
Nightwish (Finsko)
Octavia Sperati (Norsko)
On Thorns I lay (Řecko)
Paradise Lost (Velká Británie)
Penumbra (Francie)
Poema Arcanus (Chile)
Poisonblack (Finsko)
Rain Fell Within (USA)
Saviour Machine (USA)
Septic Flesh (Řecko)
Sirenia (Norsko)
Skeptical Minds (Belgie)
Theatre of Tragedy (Norsko)
The Bronx Casket Co. (USA)
The Gathering (Nizozemsko)
The Sins Of Thy Beloved (Norsko)
Tiamat (Německo) (dříve Švédsko)
Trail of Tears (Norsko)
Tristania (Norsko)
Type O Negative (USA)
Xandria (Německo)
Within Temptation (Nizozemsko)
Without Face (Maďarsko)
Velvetcut (Finsko)
Virgin Black (Austrálie)
*

Lykantropie

12. srpna 2016 v 12:12 | Brutál Nikita |  Lykantropie neboli vlkodlaci
Lykantropie je fenomén starý snad jako lidstvo samo. Je však těžké stanovit v kterém momentu vývoje se ze zvířete stal člověk a stejně těžké je říci, kdy začal mít potřebu se proměňovat zpět ve zvíře.
Důvodem mohla být potřeba bezprostředního kontaktu s přírodou jako hlavním hybatelem věcí, tím kdo dává i bere. Nebo v kulturách, kde byla zvířata uctívána, mohla být proměna v ně aktem zbožštění.
Symbolika zvířat se objevuje snad ve všech kulturách a náboženstvích, které jsme měli možnost poznat. Známe různé bizoní, ptačí a vlčí muže, kočičí ženy, většina egyptských bohů a amerických Velkých duchů na sebe brávala zvířecí podobu, šamani přírodních kultur se v transu stávali zvířaty uctívanými i těmi, která bylo třeba ulovit. Od nagualismu, tedy psychického (astrálního) spojení člověka se zvířetem je velmi blízko ke spojení, či snad prolnutí, fyzickému.
Podle dostupných zdrojů, a že jich vpravdě není mnoho, málokterý dlak nebo zvěromág rád hovoří o svých intimních záležitostech, je pravděpodobné, že lykantropii způsobuje nějaký činitel v krvi, nazvěme ho agens lycanthropus. Podle toho, jak se tento element do krve dostane, lze lykantropii rozdělit na tři druhy:
vrozená,
získaná,
naučená.
V případě vrozené lykantropie by tímto elementem mohla být dědičná informace, která, pokud je v krvi narozeného jedince aktivována, stává se tento dlakem. Jako mnoho dalších dědičných vlastností, není pravidlem, že se dlačím rodičům narodí dlak. Po mnoho generací může být tato vlastnost ukryta ve šroubovici DNA a objevit se nečekaně v rodině, kde nikdo netuší, že mají mezi předky lykantropa.
Teorie genu, však nestačí pro vysvětlení získané lykantropie. Neexistuje totiž gen, který by byl přenosný z krve jednoho jedince do krve druhého, jak se to děje při pokousání člověka dlakem. Zde se jako vysvětlení nabízí nákaza. Tato teorie, ač poměrně rozšířená, se mi nezdá být opodstatněná, nemyslím si totiž, že lykatropie je nemoc, nebo vada.
Existují také prameny, které získanou lykantropii popisují jako probuzení neaktivního činitele v krvi jedince aktivním, který do jeho krve přechází při pokousání. Znamenalo by to, že člověk, který nemá v krvi obsažen agens, nemůže být pokousáním nakažen. Tuto teorii nevyvracím ani nepotvrzuji.
Vysvětlení původu dlactví nabízí podle mě teorie naučené lykantropie. Domnívám se totiž, že šaman, zběhlý v přeměňování ve zvíře, mohl tuto schopnost, kterou dosud vždy aktivoval vědomě pravděpodobně v nějakém stavu změněného vědomí, zakódovat do své krve, tak, aby ji nemusel vždy složitě vyvolávat vědomě, ale aby aktivátorem byl například úplněk, kdy kmen konal obřady. Takto zakódovaný činitel mohl přecházet na šamanovy potomky, stejně jako při zasvěcovacím obřadu na šamana-čekatele, který tak nebyl nucen složitě se přeměňování učit. Činitel uložený v krvi se tak mohl začít postupně šířit a nekontrolovatelně zabydlovat v lidské populaci.
Domnívám se, že potomci šamanů - zvěromágů byli postaveni před dvě možnosti, mezi kterými nemohli volit. Buď se narodili jako dlaci bez možnosti tuto vlastnost vědomě ovlivňovat, nebo se u nich dědičný činitel neprojevil, i když ho předávali dál do genové výbavy svých potomků. Pokud by se tito jedinci chtěli stát zvířecími šamany, museli by se přeměnu sami naučit. Domnívám se totiž, že bez znalosti mechanismu spouštění přeměny, není možné ji vědomě provádět, přestože se u jedince dlačí činitel v krvi nachází.
Pokud se tedy chtěli stát šamany, museli nastoupit složitou cestu hledání a následné přeměny někde v buněčných strukturách vlastního já, spouštějící řetězovou reakci měnící samotnou podstatu jejich tělesného bytí.
Domnívám se, že složitost této přeměny je na hranici našeho chápání. Domnívám se, že je k ní potřeba jistá dávka počáteční energie nutné k přesunu elementárních částic uhlovodíkových vzorců. Domnívám se, že čím je zvíře, do kterého se mág přeměňuje méně biologicky příbuzné člověku, tím je tato potřebná energie větší. Také si myslím, že přeměna ve zvíře, které je objemově menší s sebou nese potřebu komprese tělesné hmoty, která se při přeměně zpět může projevit například silnou dehydratací nebo úbytkem tělesné hmotnosti. Tělo se při kompresi zbavuje vody, která tvoří jeho značnou část, odpařením do vzduchu. Část tělesné hmoty, která by menšímu zvířeti přebývala, nebo ho činila příliš těžkým, je převedena do antihmoty, tak, aby byl objem tělesné hmoty v trojrozměrném prostoru vyvážen.
Domnívám se, že přeměna vyžaduje hlubokou znalost vlastní fysiologie, somatologie, histologie, biochemie a neméně hlubokou znalost o zvířecím druhu, ve který se mág proměňuje. Také znalost fyzikálních zákonů našeho světa, elementárních částic, transformace energie a to nezbytně, protože celý proces proměny je zřejmě energeticky náročný.
Jakákoli i drobná chyba například při změně struktury DNA by mohla zapříčinit nevratné zhroucení fysického těla.
Domnívám se, že zvěromágové, kteří svou proměnu provádí vědomě a i ve zvířecí podobě udržují kontinuitu své osobnosti, myšlení, vzpomínek a vlastností, stejně jako dlaci užívající lektvary na zachování "zdravého rozumu", mohou být důkazem, že duše se v lidském těle neváže k žádné části jeho fysis, že nesídlí ani v mozku ani v srdci, protože v těch dochází při přeměně ke změnám, zvlášť v mozku zásadním, které by jistě zapříčinily ztrátu částí tohoto souboru, který nazýváme duše.
Dlaci a tedy i zvěromágové jsou známi svojí provázaností s astrálním světem. Astrální protějšek bytosti v podobě jakési aury je svázán s jejím fysickým bytím bez ohledu na jeho formu. To mě vede ke spekulaci:
Pokud existuje pro všechny fysické formy jedné bytosti jeden astrální protějšek, nebo chcete-li jedna duše, je to pro dlaky, kteří svým dlactvím trpí, naděje. Domnívám se, že vydají-li se cestou vnitřního poznání a nebudou-li se sami sobě vzpírat, ale naopak svou dvojakou podstatu hluboce vnitřně přijmou, mohou ji skrze svou astrální podstatu rozumově ovládat, protože jejich duše je přenosná do jakékoli jejich fysické formy.

Lykantropie a věda

12. srpna 2016 v 11:55 | Brutál Nikita |  Lykantropie neboli vlkodlaci
Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například v odlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jiné démony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horského obyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev má kouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale i jako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálům černé magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělo chudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a v krajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována za významný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492 umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u tří mladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskou krev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci, oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli.
Známé jsou i případy bestiálních vražd mladých dívek, služebných české šlechtičny Kateřiny Bechyňové z Lažan, nebo uherské hraběnky Alžběty Báthoryové z Čachtic, které věřily, že jim bylinné koupele s příměsí lidské krve zachovají krásu a věčné mládí. Tyto, svého druhu extrémní případy přesvědčivě dokládají, jak byl tehdy kult léčebných účinků lidské krve rozšířen.
Lykantropie však měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu. Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi i loupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala, poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalo k šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podle dobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno především duševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti - schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohl projevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že v období úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacím některých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejších lovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století, Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednou štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postižené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a v ohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví či vlkodlactví.
Jedno dnes víme jistě. Ve většině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie, již pomáhalo rozpoutat církevní tmářství křesťanské civilizace - jev, jenž u jiných kultur tehdejšího světa neměl obdoby. Šlo o výsledek zvrácené víry křesťanského extremismu v té nejkrutější podobě, který zůstává trvalým svědectvím i varováním před zneužitím jakéhokoli náboženství pro ryze mocenské a antihumánní cíle.

Lykantropie a její odnože

12. srpna 2016 v 11:45 | Brutál Nikita |  Lykantropie neboli vlkodlaci
Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se už při nich třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna některých lidí ve vlky, zejména při měsíčním úplňku, kdy bylo nebezpečné vycházet ven. O přímé vazbě honů na čarodějnice s vlkodlactvím (lykantropií) svědčí i kdysi všeobecně rozšířená víra, že se čarodějnice sjíždějí ke svým shromážděním (sabatům) na vlcích a pak se samy ve vlky proměňují, aby napadaly lidi i jiná zvířata. Když byl vlkodlak smrtelně zraněn, vracel se těsně před smrtí zpět do lidské podoby. Bohužel, k šíření těchto pověr přispívaly i případy velmi závažné násilné trestné činnosti duševně nemocných jedinců.
Je znám případ jistého Francouze Gillese Garniera, hromadného vraha z 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijících osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Gilles Garnier posléze lapen, nejenže se na mučidlech přiznal ke svým strašlivým zločinům (které mu však byly stejně prokázány), ale tvrdil o sobě, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl obviněn z čarodějnictví a v lednu roku 1573 upálen.
Také Němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že zavraždil ve své údajné vlčí podobě řadu dětí i několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení ho roku 1589 také upálili.
Známý je i případ nezletilého vraha Jeana Greniera, slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečen do vlčí kůže. Pozůstatky jeho obětí se ale nikdy nenašly, a tak ho roku 1603 zprostil soud žaloby a tento slabomyslný mladík byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za šest let zemřel. Jeho soudci dospěli při vyšetřování k závěru, že si hoch vymýšlel, a i když zřejmě nevraždil, mohl být pro své okolí nebezpečný.
Tyto a mnoho jiných kriminálních případů údajné lykantropie měly na šíření víry ve vlkodlaky nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkému zájmu obyvatelstva, vždyť nebylo běžné chytit »vlkodlaka«. Jsou však ale i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovali černí psi, především v místech starých pohanských kultů, ale i jinde. Černý pes se například zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřících, kteří se uvnitř zrovna modlili, černý pes zabil a třetího těžce zranil rozsáhlým popálením. Mnoho předmětů poblíž kazatelny stačil přízrak ještě poničit a potom zmizel. Dnešní badatelé se domnívají, že popis řádění tohoto černého psa připomíná fenomén kulového blesku. Proč ale právě »černý pes« a nikoli »zářící pes«? To už prý zapracovala lidská fantazie…
Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob, žijících v 19. století například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky rovněž silně zakořeněná. Avšak nejvíc případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie, z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později i A. C. Doyla k napsání bestselleru o psu baskervillském.
Je zde ale ještě něco, na co bychom neměli zapomínat. Totiž případy skutečné lykantropie, tedy lidí, kteří se stali »vlky« nikoli z důvodu svých zločinných úmyslů, ale kvůli osobním tragédiím, jež je potkaly. Z literatury známe dva nejznámější prototypy - Tarzana a Mauglího. Jde o vzácné případy osob, které skutečně odchovala divočina, a ony tak dočasně ztratily své lidské instinkty. Snad nejproslulejší je ale skutečný případ indických dětí Amaly a Kamaly, nalezených v roce 1920 v džungli, které skutečně odchovali vlci. Tato lidská »vlčata« nikdy nezískala zpět své lidství. Běhala po čtyřech, vrčela, kousala a škrábala a v zajetí se naučila reagovat jenom na určité povely. Pokud by Amala s Kamalou vyrostly v džungli, izolovány od lidí, staly by se možná jednoho dne skutečnými lidskými »vlkodlaky«. Mladší Amala zemřela už po roce zajetí (nebyly jí ještě ani 3 roky - pozn. aut.), mnohem starší Kamala ji přežila ještě o devět let. Zvládla pouze jednoduché práce. Historie zná i další případy »divokých dětí«. V roce 1729 našli podobně zvlčilého chlapce poblíž Hannoveru. Živil se sběrem kořínků, kůrou i drobnými hlodavci a ptáky. Byl převezen do Anglie, kde o něj pečovala církev. Mluvit se nikdy nenaučil. Kdyby nebyl nalezen, měli by v Německu asi o jednoho »vlkodlaka« více. Kolik podobných případů odložených dětí, vychovaných vlky či jinými zvířaty, se asi ve středověku odehrálo? Kolik mentálně zaostalých jedinců vyrostlo v divočině až do dospělosti, aby se z nich posléze stali masoví vrazi a kanibalové? Nebyl nakonec i případ již uváděného Gillese Graniera jen odrazem podobné reality? Propojením mýtických tradic o zbožšťování vlků a skutečné, objektivně existující lykantropie? Zdá se, že to nelze vyloučit…

Lykantropie...úvod a vysvětlení

12. srpna 2016 v 11:25 | Brutál Nikita |  Lykantropie neboli vlkodlaci
V 16. a 17. století patřila víra v existenci vlkodlaků k nejrozšířenějším pověrám v Evropě.Stala se dokonce i součástí víry v upíry,kdy byli lidé přesvědčeni o tom,že upír na sebe může brát vlčí podobu.Snadněji pak útočil na svou oběť skokem na hrdlo,aby mohl lépe pít lidskou krev.Problématika vlkodlactví je však mnohem složitější,než by se na první pohled zdálo...
Klademe-li si otázku,jak víra ve vlkodlaky vlastně vznikla,záhy zjistíme,že odpověď není vůbec jednoduchá.Vlkodlactví totiž obsahujevelmi výrazné faktory náboženské,sociologické i kriminologické,přičemž každý z nich působil uvnitř tehdejší středověké společnosti velice dlouho.Víra ve vlkodlaky tak byla výslednicí určitého společensky působicího procesu,kde hlavní roli sehrávala nevzdělanost,náboženské tmářství a částečně i jisté kultuvní historické dědictví,sahající hluboko do minulosti.Už v prehistorickém stádiu vývoje lidských dějin symbolizoval vlk,jinde šakal nebo kojot,smrt.Tehdy si pravěcí lidé,nahánějicí zvěř v tlupách,všimli,že stejným způsobem loví kořist i vlci ve smečkách a zpravidla vždycky úspěšně.Právě tady lze vysledovat stopy po rituálech,při nichž lidé doby kamenné navlékali na sebe před lovem vlčí kůži v naději,že jim to pomůže k úspěchu.Někteří dokonce ve vlčí kůži i lovili.Ta absorbovala lidský pach a bylo tak možné snáze se ke kořisti přiblížit.Vlk se později stával mezi prvobytně pospolnými kmeny i rodovým znamením a byl vzýván jako přírodní božstvo.
Koneckonců,v Evropě patřili vlci až do hlubokého středověku k nejrozšířenějším a nejbežpečnějím šelmám.
Vlk,respektivě šakal patřili i k významným božstvům staroegyptské civilizace.Bůh se šakalí hlavou Anúbis byl i zde bohem smrti a podsvětí,jeho vzývání bylo spojeno s kněžskými rituály,připomínající pozdější černou magii.Vlk stojí i na počátku římské civilizace.Byla to slavná římská vlčice,která podle staré pověsti odkojila legedární zakladatele Říma,Romula a Rema.I u starých Germánu byl vlk významným artibutem boje a války.Lidé vypozorovali,že když tato šelma zaútočí,téměř nikdy se nevzdává.Pozornosti jistě neunikla ani inteligence těchto zvířat,která svou kořisť napadají většinou až ve chvíli ,kdy si jsou jistá svou převahou.
Vlk,ve spojení s krutostí,násilím a smrtí,tak vždy patřil mezi nejvýznamnější symbol nejstarších náboženských představ lidí.Dalo by se říct,že to byl velice výrazný duchovní archetyp lidské civilizace už v raných etapách jejího vývoje,byť se vetčinou nejedenalo o symboliku právě pozitivní,a u některých pohanských národů bývaly vlčí rituály dokonce spojovány s krvavými lidskými obětmi.Nástup křesťanského náboženství však zdaleka neznamenal vymýcený starých pohanských zvyků,tradic a rituálů.Pohanské představy o démonech a tajemných silách přírody dál přetrvávaly a získavaly nový rozměr v alchymii a okultismu.Právě 16. století bylo érou nového vzjepetí magie,díky přechodnému,renesančnímu uvolnění duchovního života feudální společnosti,které přervalo dogmatický úzus dosud asketicky pojímaného křesťanství. Sama církev se zmítala v té době ve vážných problémech, které měly svůj vnější výraz v nástupu protestantského reformismu a věroučných sporech. Proto se hledaly nové cesty, jak proniknout do tajemství lidského bytí, přírody i božích zákonů. Alchymie, magie a další okultní praktiky byly jednou z takových cest, ruku v ruce s rostoucí pověrčivostí.
Bylo by ovšem mylné se domnívat, že církev stála zcela stranou tohoto procesu rostoucího zájmu o tajemno všeho druhu. Svým způsobem se tohoto boomu sama účastnila. Vyhlášením boje s čarodějnictvím v duchu nechvalně proslulého spisu Kladivo na čarodějnice se především katolická církev staví do pozice strážce křesťanské víry. Tento boj je zároveň součástí jejího vlastního boje za nové duchovní sjednocení křesťanstva i obnovou jejích otřesených mocenských pozic a návratu ke stavu, kdy byla jedinou duchovní společenskou silou, kterou sice nikdy být nepřestala, ale ztratila svou dřívější razanci v tvorbě a ovlivňování náboženského života, jenž plynul svou vlastní setrvačností. Vrcholní představitelé kléru věděli, jak mocná je lidská pověrčivost, vždyť i mnozí církevní hodnostáři byli v jejím zajetí a nyní ji hodlali využít ve svůj prospěch. V rámci boje s čarodějnictvím bylo totiž možné se zároveň vypořádat s heretiky, odpadlíky a vůbec se všemi, kdo inklinovali k volnomyšlenkářství, či praktikovali takové způsoby jednání, jež církev považovala vždycky za škodlivé a nežádoucí. Mělo to jednu výhodu. O tom, kdo je kacíř, čaroděj, nebo čarodějnice, měla rozhodovat církev sama. Mohla se tak zbavovat všech svých skutečných i domnělých protivníků. A hysterie, rozpoutaná mezi nevědomými lidmi, jí v tom byla výtečným pomocníkem.

Kam dál