Edgar Allan Poe

30. dubna 2017 v 14:19 | Brutal Nikita |  Oblíbení spisovatelé
Edgar Allan Poe
[19. 1. 1809 - 7. 10. 1849]


Narodil se roku 1809 v Bostonu v rodině kočovných herců.Rodiče stratil záhy,otec alkoholik rodinu opustil a matka zemřela,když mu byly dva roky.Ujali se ho manželé Frances a John Allanovi,kteří pocházely z bohaté rodiny obchodníků.V letech 1815 - 1820 studoval v Angalii,po návratu do USA vstoupil na univerzitu v Charlottesvillu,nepohodl se však s otčímem a vstoupil do vojenské akademie ve West Pointu,odkud byl v roce 1831 vyhozen.
Pro nedostatek prostředků žil nějaký čas u své vlastní tety v Baltimore.Zde se rozhodl pro svou spisovatelskou dráhu,vyšel mu sborník básní a první povídka.V Baltimoreš se také Poe oženil se svou vlastní sestřenicí Virginií.Začal pracovat jako redaktor v různých časopisech,ačkoli jako redaktor dokázal zvednout náklad novin nebo časopisů,byl vždy později vyhozen pro opilství.Příběh Rukopis nalezený v láhvi (1833) vyhrál v roce 1833 soutěž časopisu Baltimore Saturday Visitor.Roku 1835 získává místo redaktora v Richmondu,zde píše články a kritiky,vydává román Příběhy Artura Gordona Pyma z Nantucketu (1836). Po ztrátě zaměstnání nachází roku 1836 nové redaktorské místo ve Filadelfii.Zde se mu podařilo vydat povídku Zánik domu Usherů (1838) a o dva roky později soubor povídek Grotesky a arabesky (1840).
Úspěch představuje povídka Vraždy v ulici Morgue (1841),oznáčována za první detektivní povídku vůbec.Roku 1842 publikuje Masku černé smrti (1842) a svou nejslavnější prozu Jáma a kyvadlo (1843).
Opravdovou slávu mu přinese detektivní povídky Zlatý brouk (1843) a Černý kocour (1843).Následuje pobyt v New Yourku,kde napíše své životní dílo báseň Havran (1845),ke kterému se později statí Filozofie básnické skladby (1846).
Zatímco Havran a jeho rozbor filozofie básnické skladby ukazovaly velikost autorova nadání a intelektu,jeho životní dráha neodvratně směřovala ke katastrofě,zejména po Virginiině smrti.Poe fyzicky i duševně strádal,avšak nadále pracoval-přednášel,publikoval esej o Vesmíru Eureka (1848).Stačil se zasnoubit se dvěma ženami najednou.Poe upadl do zoufalé bídy,nakonec se rozhodl pro náštěvu tety v Baltimore,kde se zrovna konaly volby.Poa se zmocnila parta politických náhončích,kteří ho vodili opilého a omámeného drogami z jedné volební místnosti do druhé,kde ho nutili odevzdat hlas pro jejich kandidáta.Tuto šílenost Poe nepřežil,zemřel 7. října 1849 v baltimorské nemocnici.Jeho pohřbu se zůčastnili čtyři lidé.Náhrobní kámen,který měl být na hrob postaven,se po cestě rozbil.
Jeho díla:
Berenice,1835
Černý kocour (The Black Cat), 1843
Dobrodružství Arthura Gordona Pyma (The Narrative Of Arthur Gordon Pym), 1838
Eleonara, 1842
Filosofie básnické skladby
Grotesky a arabesky (Tales Of The Grotesque And Arabesque), 1839
Havran a jiné básně (The Raven And Other Poems), 1845
Heleně
Jáma a kyvadlo (The Pit And The Pendulum), 1843
Lenora
Maska červené smrti (The Masque Of The Red Death), 1842
Mellonta Tauta, 1849
Muž, který se rozpadl
Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!
Odcizený dopis
Poe aneb Údolí neklidu
Předčasný pohřeb
Příběh z rozeklaných hor
Sud vína amontilladského
Ulalume
Tamerlán a jiné básně (Tamerlane And Other Poems)
The Thousand-And-Second Tale Of Scheherazade, 1845
Von Kempelen a jeho objev
Vrah jsi ty!
Vražda v ulici Morgue (The Murders In The Rue Morgue), 1841
William Wilson, 1839
Záhada Marie Rogétové (The Mystery Of Marie Rogét), 1842-3
Zánik domu Usherů (The Fall Of The House Of Usher), 1839
Zlatý brouk/Zlatý skarabeus (The Golden Bug)
Zrádné srdce
Zvony
 

Josephine Wall

30. dubna 2017 v 13:37 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty
Zdravím vás,nedávno jsem oběvila tuto skvělou malířku a to,co maluje mě nadchlo,velice zaujalo a v neposlední řadě i zlepšilo náladu.Je úžasné,co dokáže s barvami a kolik má každý obrázek detailů a jak působí jako celek,zkuste se na něj dívat dlouho a posuďte sami,jeho krásu a fantazii...Zveřejňuji zde její podání jednotlivých znamení.
Nikita
***












Victoria Francés

30. dubna 2017 v 13:28 | Brutal Nikita |  Oblíbení malíři
 


Luis Royo

19. dubna 2017 v 16:30 | Brutal Nikita |  Oblíbení malíři
Tak tedy pan Royo,je to můj vůbec
nejoblíbenější malíř,to,co tvoří je prostě
nádhera.Fantasy-sci-fi-gothické obrazy a
líbí se mi,jak maluje ženy :) no,posuďte
sami. ')

Tears of your passion

19. dubna 2017 v 15:55 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty
Tears of your passion Draw...
Nač je mi tvoje ctnost,má drahá?
Buď krásná,budiž truchlivá!
Pláč krášlí tvář,když žal ji zmáhá,
tak jako zprahlou louku vláha.
Po bouři kvítí okřívá.
Mám zvlášť tě rád,když úzko je ti,
když ze skrání mizí ti jas,
když srdce v děsu topí se ti
a nad tvou přítomností letí
mrak minulosti živé zas,
když ti z těch velkých očí pádí
jak krev proud pláče vroucího,
když přesto,že má dlaň tě hladí,
tvá úzkost,příliš těžká mládí,
zní jako chrapot mroucího.
Vdechuji-slastné vlnobití,
ó hymne plný sladkosti!-
ten vzlykot,který v hrudi zní ti,
a myslím,že tvé srdce svítí
perlami,jež tvé oči dští.
Vím,že ve tvém srdci,kde se tají
spoušť vyvrácených lásek tvých,
plameny výhně stále plají
a že tvá ňadra zahřívají
zárodek pýchy prokletých.
Než dokud,drahá,tvoje snění
nebudou Peklo obrážet
a ty v zlé můře bez shovění,
sníc ohnivé sny,v kterých není
než prach a ocel,meč a jed,
všem otvírajíc jenom s bazní,
neštěstí tušíc kolkolem,
škubajíc se,když chvíle zazní,
nebudeš cítit v náhlé strázni
sevření prudkým Odporem,
až dotud kněžsko otročící,
jen s děsem milujíc mě,
mi v hrůze z noci chorolící
nemůžeš s pláčem v duši říci:
"Jsem jako ty ó kníže mé!"

Ó hvozdy,děsíte mě jako katedrály;
hřmíte jako varhany;v nitrech,kde našel
bys
Ó Moře,nesnesu tvé vzdouvání a vření,
vždyť můj duch je jich pln;a stále slyším
ten
smích lidích zdeptaných,v němž vzlyká
pokoření,
v tom smíchu ukrutném a řvoucím z
mořských pěn.

Bez hvězdomluvy své,ó Noci!
přeúchvatná
bys byla nezáříc ani se netřpytíc!
Neb hledám práznotu a tmu,kde není
nic!

Zajisté,temnoty jsou samy ona platná,
kde žijí,z očích mých prýštíce v tisícech,
zmizelé bytosti pohledů hřejících.

Manon Lescaut

19. dubna 2017 v 15:02 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty
...Manon je můj osud.Manon je můj osud.
Manon je všecko,co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon nemiloval bych.
Manon je motýl.Manon je včela.
Manon je růže,vhozená do kostela.
Manon je všecko,co neztratí nikdy svůj
pel.
Manon je rozum,který mi uletěl!
Manon je dítě.Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon,ach Manon,Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro lásku....

Sama...

19. dubna 2017 v 14:41 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty

Jsem sama,jsem sama,jsem sama....
Můžu se večer stavit?
Chci být sama...

Poznání

19. dubna 2017 v 14:37 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty
"Kdys jako dítě a znovu až pak dnes tu
mýtinu já viděl s věkovými duby v šedavé
mlze,jež zchvacuje a hubí postavy,jichž
podobou byl děs.Spatřil jsem,jak porost
diví zas objímal oltář a ryté znaky zvaly
bezejmenného,proň stovky ohňů plály z
věží nečistých,než narodil se čas.Viděl
jsem čís tělo na kameni tom běd seznav,
že hodující nemají lidský zrak,odjinud
pocházel ten divný šedý svět,Yuggoth to
byl odkudsi zpoza hvězd-a pak to tělo
vzkřiklo ke mně mrtvý sten a já příliš
pozdě poznal jsem se v něm!"

Mršina

19. dubna 2017 v 14:07 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty
Mršina
Vzpomeňte,duše má,nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli:u cesty zdechlina rozežraná
na horkém lóži z oblásků,

s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potící jedy zpod žáru,
nedbale nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojilo kdys v jednotu;

a nebe patřilo,jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch,že vy jste z toho v trávě
div neomdlela,na vás vál.

A mouchy bzučeli nad břichem,z jehož
hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv,valicích se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všecko klesalo a stoupalo jak vlna
či perlilo se praskajíc;
to tělo,řekl bys,nafouklé mlhou zplna,
množí se,žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou,
jako v dálce
peřeje nebovítr zní,
či zrní,které se obrací na opálce
za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly;
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtem,jejž mistr v pravou
chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice,číhajíc
na chvilku,kdy se zas zakousne do
rozteklé
mršiny,z níž teď nemá nic.

-A přece jedenkrát budete,není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy,hvězda očích mých,vy,slunce mého žití,
vy,vášeň má i strážný duch!

Ano!jak tohleto,královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávou zelenou.


Pak rcete,kráso má,těm červům,kteří v
šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek
věru,
ač dávno tlím jsem uchoval!

Gothica

19. dubna 2017 v 13:22 | Brutal Nikita |  Oblíbené texty
Cítím horký polibek,
chci líbat Tvoji tvář,
s tebou tančit temný sabat,
odložit svatozář.

Jsem Tvá gotická víla,
Tvé temné prokletí,
Tvůj utajený anděl noci,
žhavé zplanutí.

Zbožňovaná lásko z hrobu
přicházím .
Na mém těle krajky černé,
když své šaty odložím.

Jsem tajemná a svůdná,
když se nahá procházím pokojem,
kde rakve jsou mi
ložem svatebním...

Kam dál